atHELLier

Lenka Kremličková

Není člověka, kterého by neupoutal plakát výstavy All the pretty little horses, výstavy maleb studentky třetího ročníku Ivety Ťupové. Hned po detailnějším prozkoumání fotografií v pozadí textu divák zjistí, že se zcela určitě nejedná o obrázky koníků, nedej malířský bože jednorožců v krajině s duhovou oblohou a celkově oslňující září a třpytem těch nevinných zvířecích očí.

A nutno podotknout, že si Iveta nevybrala zrovna jednoduché téma, zvlástě pro malířskou slečnu, která teprve zkoumá všechny své možnosti v chaotickém světě umění a v galeriích dost možná prožívá pocity Alenky v říši divů.

Práci Ivety Ťupové znám, nebo spíš poznávám, již od prváku a její první díla byla spíše jasná, jako když vidíte strom a řeknete strom, avšak nyní vidíte koně a říkáte kůň, ale co se s ním proboha děje? On vypadá jako vycpané zvíře na hodiny přírodopisu!

Iveta se zabývá tématem dostihů a praktickou ukrutností člověka. Tu a tam slýcháme, že koně ten sport baví, ale kde končí zábava zvířecí a kde začíná ta lidská? A kůň, který nemá přímo zlomený vaz či jiné smrtelné zranění tak bývá na místě zastřelen, jako ránou z milosti...

A ty ostatní symboly? Možná nejsou třeba, možná jen rozptylují. Mně v hlavě utkvěla jen jedna jediná myšlenka, kterou nám Iveta chtěla svými obrazy sdělit: milovat neznamená poutat a poroučet, nýbrž nechat žít a dopřát svobodu.

Fotografie z vernisáže zde!