O Světlonoši
Lenka Kremličková
Určit hranici v relativnosti všeho, pomyslnou linku oddělující a zároveň svářející linii světa nekonečných videoher, světa válce, kde jednou stranou zmizíte a na druhém konci se znovu zjevíte... by byl nekonečný nesmysl „realitě“ vzdálenější než jakékoliv jiné ne/smysly/smyslnosti.
Hledat zlatý střed, který – ve své podstatě – ani nemusí být uprostřed? V chaosu všech událostí odporujících zdánlivému času, nebo, naopak a lépe řečeno, věcně i ideově odpovídajících časoprostoru, nachází Lucie Ferliková jako jedna z mála ony světy, které kdy byly, jsou a budou, mluvím-li naším jazykem, který uvízl v chabém lidském pokolení stále oddělujícím a hledajícím názvy pro vše, co by mělo zůstat nepojmenováno a slovně neurčeno, aby to stále mohlo být - být vším, čím to být má, a nedělit čas od prostoru, pouze znázorňovat, vidět a malovat!
Obrazy z regrese nehledí na éry a roky, neznají minulost, současnost ani budoucnost, ony děje a věci (jejichž podstata se nesestává z
ničeho hmotnějšího než z energie, stejně jako atomy a celý náš atomový „hmotný svět“) stále jsou, bytí není omezeno časem, jen se šíří synchronně s prostorem, jako když válíte těsto.
Vstoupila jsem do galerie a zřela výjevy, které by málokdo přiznal sám sobě. A hle - jsou tu, hmotné jako veškerá energie, díky které pociťujeme bytí, výřezy z nekonečna možností všech dějů a věcí, sexualita vznášející se mezi aktem a znásilněním, sexualita, díky které jsme a budeme a díky které někdo byl, i když všichni přesto stále jsou, navzdory našemu myšlení dělícímu čas a prostor... avšak je-li tohle všechno jenom zdání...
„Není-li to pravda, je to velmi dobře vymyšleno.“ Giordano Bruno
O Světlonoši, Lucie Ferliková, galerie Alternativa OGV, Jihlava, 5. září – 16. října 2014